Résultats de recherche

Domov Rytířství a křesťanstvo RRPM Stát se rytířem Panny Marie Boj za Krista Krále Kontakt Více Blog Résultats de recherche Plus OCND1 OCND1 Řád rytířů Panny Marie OBSERVANCE NEJSVĚTĚJŠÍCH SRDCÍ JEŽÍŠE A PANNY MARIE Rytířství a křesťanstvo Svatá Matka Církev vytvořila pro rozšíření sociálního a politického království Ježíše Krista dvě instituce: První z nich byla královská korunovace (korunování císaře, či krále). Bylo ustanoveno jak svátostina a dávalo panovníkovi účast na Království Kristově. S touto svátostinou byly a jsou spojeny potřebné milosti, aby panovník tuto misi splnil. Avšak po smrti Karla Velikého došlo ke zhroucení centrální moci a nastal chaos. Církev upomínala prince, barony a rytíře, že musí na své vlastní úrovni zůstat věrní svým povinnostem a závazkům, jako kdyby byli sami panovníci. Následkem tohoto vývoje Církev pokřesťanštila obřad vojenského pasování jeho přemodelováním do liturgického obřadu podobně jako korunování panovníka. Skrze tuto svátostinu je dáno oficiální poslání a potřebné milosti ke splnění úkolu. Je to hlavně díky těmto institucím královské korunovaci a rytířství, které převedly Evropu z chaosu do svého rozkvětu. Rovněž Církev pro účely dalšího rozkvětu křesťanstva a křesťanské civilizace vytvořila další dvě instituce: křížové výpravy se slibem závazku kříže a vojenské řády, řády rytířů, které svou podstatou jsou trvalé instituce, s řeholními sliby pro rytíře – řeholníky a s osobními sliby pro světské rytíře. Otázka však zní: Jak je možné, aby bylo dnes obnoveno křesťanstvo? Zcela určitě skrze instituce Církve, které pro tento účel byly založeny. Ony jsou totiž nejlepším způsobem, jak dosáhnout cíle: jsou to skvělé, stálé a universální prostředky, vhodné pro všechny časy a použitelné kdykoliv a kdekoliv. Accueil: À propos Accueil: Services Řád Rytířů Panny Marie Na základě těchto dvou institucí: institutu rytířství a rytířských řádů, v reakci na vůli papežů obnovit vše v Kristu, vytvořil Dom Marie-Gérard Lafond v roce 1945 Řád rytířů Panny Marie – nebo také Militia Sanctæ Mariæ - s podporou ctihodného otce Doma Gabriela Gontarda, opata ze Saint Wandrille, a s podporou mnohých biskupů. Řehole řádu obdržela imprimatur Jeho Excelence biskupa Michona z Chartres, který kanonicky ustanovil řád v katedrále Notre-Dame de Sous-Terre, v kryptě katedrály v Chartres. Řád následně získal podobný kanonický status v německém Regensburgu, Sionu, Švýcarsku, Braze v Portugalsku a v Santanderu ve Španělsku. Řád bohužel také zažil rozkol po II. Vatikánském koncilu. Někteří rytíři, věrní starodávné řeholi řádu, však vytvořili tradiční větev řádu, aby pokračovali ve své misi. Její konstituce, které byly schváleny dekretem Kanonické komise Kněžského bratrstva sv. Pia X., naznačují, že stejně jako arcibiskup Lefebvre, řád se v této době krize odmítá podřídit pokynům z Říma, které by byly v rozporu s učením Církve a brání katolickou víru všech dob. Dodejme, že od té doby byly občas provedeny pokusy o napodobeniny řádu, a to bez jakékoliv legitimity nebo úspěchu. Accueil: Devenir Chevalier de Notre-Dame Stát se rytířem Panny Marie Pro vstup do řádu je třeba být dobrým křesťanem, ale tento požadavek sám o sobě není dostačujícím. Je také nutné mít dispozice k duchovnímu boji vycházejícímu z čisté lásky k Bohu a vedoucí k obecnému blahu společnosti. Posláním rytířství obecně, a zejména řádu, není konkrétně jenom osobní posvěcení, ani humanitární aktivity, ani apoštolát, ale spíše dosažení Kristovy vláda nad institucemi společnosti: v rodině, v profesi, ve městě, v národě. Po šesti měsících přípravy a zasvěcení Panně Marii podle spirituality sv. Ludvíka Maria Grignion z Montfortu je postulant přijat do řádu jako panoš. Po dvou letech formace se může stát panošem donátem složením dočasných obnovitelných soukromých slibů. Nakonec Velmistr řádu povolává určité panoše donáty, kteří jsou dostatečně vyškolení a pevní v boji, k věčné profesi a k pasování na rytíře. Panoš donát, který je pasován na rytíře, poté definitivně složí tři soukromé sliby: slib obrácení mravů podle způsobu života popsaného řeholí řádu; slib věrnosti řádu, tj. poslušnosti jeho hierarchii v mezích řádu a bratrské vzájemné pomoci; a slib obrany Církve, slib analogický slibu křižáků, tj. že bude bránit Církev a její instituce i při ohrožení vlastního života až do konce. Poté obdrží bílý plášť opatřený křížem řádu a stráví noc v modlitbě: vigilie ve zbrani. Následujícího rána po mši svaté je pasován na rytíře. Rytíři se zavazují – i ostatní členové řádu se zavazují – každodenní modlitbou Malých hodinek Panny Marie a sv. růžence, každý den se pravidelně modlit, navštěvovat měsíční kapitulu svého komturství, podílet se na dalším vzdělávání a účasti na aktivitách řádu. Manželky členů řádu mohou být přijímány jako sestry a jejich dcery jako dívky nebo kadetky. Sestry, které skládají jednoduché sliby se svými manžely (nemohou zastávat hierarchické úrovně v řádě), se stávají dámami řádu. Existují také v řádu pážata a kadeti (mladiství), kteří mají tu výhodu, že mohou pokračovat dále v řádu po celý život v tom, co začali jako děti. Řád rytířů Panny Marie není jedním z řádů rytířství ve smyslu, který se dnes používá pro záslužné řády, řády cti a vyznamenání obecně. Není to ani jednoduše katolické hnutí nebo sdružení. Řád rytířů Panny Marie svými observancemi, disciplínou i závazky, které vyžaduje po svých členech, představuje stabilní rámec pro činnost laika, svobodného nebo otce, který se chce skutečně věnovat boji za sociální vládu našeho Pána Ježíše Krista a prohlubovat jeho duchovní život a jeho hlubší poznání katolické nauky. Toto je povolání laiků par excellence. Ancre 1 Boj za Krista Krále Pokud je základním úkolem třetích řádů osobní posvěcení svých členů, má řád rytířů Panny Marie za sebou, kromě tohoto nepostradatelného posvěcení, také úkol bojovat za vítězství Krista Krále nad národy a v politických a sociálních institucích států a obnovu křesťanské civilizace, to znamená křesťanského sociálního řádu neboli křesťanstva, čemu se dnes říká sociální vláda našeho Pána Ježíše Krista. Ať už si mnozí katolíci myslí cokoliv, a to i mezi těmi nejvěrnějšími, nejde o zastaralý nebo chimérický cíl, i když se zdá být daleko. Římští papežové si to vždy s velkým zápalem připomínali a odmítali ustoupit historickému evolucionismu liberálů a marxistickému pojetí dějin. Ve svém Apoštolském dopise o hnutí Sillon z roku 1910 nás sv. Pius X. varoval: „Musíme si to energicky připomínat v dobách sociální a intelektuální anarchie, kdy každý vystupuje jako lékař a zákonodárce: stát nebude postaven jinak, než ho postavil Bůh, společnost nebude vybudována, pokud Církev nepoloží základy a nebude řídit dílo, ne, civilizace již nebude vynalezena, ani nebude nové město postaveno v oblacích. Byla a je, je to křesťanská civilizace, je to katolické město. Jde pouze o to ustavit a obnovit jej na jeho přirozených a Božských základech proti neustále rostoucím útokům nezdravé utopie, vzpoury a bezbožnosti: omnia instaurare in Christo (vše obnovit v Kristu)“. Právě k této křížové výpravě vyzval arcibiskup Lefebvre laiky v roce 1979, když prohlásil: „Musíme vyhlásit novou křížovou výpravu (…), abychom obnovili Křesťanstvo tak, jak si to Církev sama přeje, …s těmi samými principy… .“. Accueil: Contact KONTAKT Příjmení Adresa E-mailem Telefon Objekt Zpráva Poslat Děkujeme vám za to, co jste poslali!